Naše Země není před vesmírnými projektily – cizími kosmickými tělesy, tak bezpečná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Různého kosmického „smetí“ se kolem Země potlouká více, než je zdrávo a my přitom zatím nemáme žádný efektivní způsob obrany. Někdy dokonce nedokážeme blížící se nebezpečí ani včas zaregistrovat. Protože články v tisku jsou mnohdy útržkovité, nezaškodí shrnout, co o těchto vesmírných střelách víme.
Za prvé je třeba vědět, že katastrofální následky může způsobit již „střela“ o průměru pouhých 30 metrů. L. Souček sestavil následující tabulku „ničivosti“:
Kosmické těleso o průměru 65 metrů by naprosto zničilo plochu jednoho okresního města, 130 m – Praha a okolí, 260 m – jeden okres, 520 m – kraj, 1.050 m – celé Čechy, 2.100 m – celý Pyrenejský poloostrov, 4.200 m – půlka Evropy, 8.500 m – půlka Asie nebo celá Evropa + severní Afrika a Blízký východ, 17.000 m – polovina povrchu planety. Předpokládá se, že kolem Země se pohybuje na 300.000 různých těles, s nimiž se může, čistě teoreticky, srazit. Ohrozit lidskou civilizaci může už srážka s tělesem o průměru 2 km, tedy když se do nás mimořádně dobře „trefí“.
Nejznámější případy
To, že k takovým katastrofám již v minulosti došlo, dokazují jizvy na zemském povrchu. Ostatně, podle některých teorií jsou i celé Čechy jedním obrovským dopadovým kráterem. Měli bychom tedy jistou naději, že „granát“ nedopadne podruhé na totéž místo. Pro lepší orientaci se podívejme na následující přehled někdejších katastrof, který ovšem není vyčerpávající:
před 2 mld. let – asteroid dopadl u Sudbury v Ontariu (Kanada) a nechal po sobě kráter o průměru 250 km
před 214 mil. let - asteroid dopadl v Quebecu a nechal po sobě kráter o průměru 100 km jménem Manicoagan
před 65 mil. lety – asteroid o průměru 10 – 20 km dopadl na Yucatan a vyhubil 75% všech živočišných druhů na Zemi vč. dinosaurů
před 50.000 lety – asteroid o průměru cca 30 m dopadl do Arizony a zanechal po sobě známý Ďáblův kráter o průměru 1.200 km
před 1. mil. let – asteroid po sobě zanechal kráter o průměru 3 km v Quebecu
9.570 (8.579) př. n. l. – zánik Atlantidy dle Platóna (ne nutně dopadem kosmického tělesa)
8.500 (8.499, 8.239) př. n. l. – počátek mayského kalendáře spuštěného nějakou katastrofou
3.114 př. n. l. – katastroficky konec tzv. 4. Věku dle Mayů
747 př. n. l. – přílet Venuše do Sluneční soustavy (z vnějšího vesmíru) a katastrofické rozvrácení stávajících poměrů (dle Velikovského)
A nyní, jaké asteroidy nám hrozí:
- 1999 AN10 – asteroid, průměr cca 1.000 m, v roce 2027 by měl minout Zemi ve vzdálenosti 39.000 km a potom znovu o 11 let později.
- Asklépios – asteroid, odhadovaný průměr 200 – 400 metrů, těsný průlet 22. 3. 1989 ve vzdálenosti 700.000km od Země (cca jen dvakrát tak daleko než je Měsíc), zpozorována až těsně po průletu, další návrat roku 2020 (odhadem 10. mil. km daleko).
- Eros – podlouhlý asteroid dlouhý až 10 km minul Zemi jenom v tomto století již třikrát (1901, 1931, 1975), nejtěsněji naposledy, 22 mil. km daleko.
- Ikaros – planetka, průměr cca 1.000 m, těsně se přiblížila Zemi 14. 6. 1967
- JA1 – asteroid, průměr cca 250 m, 19. 5. 1996 na úrovni oběžní dráhy Měsíce (cca 370.000 km daleko od země)
- 1993 KA2 – asteroid, průměr asi 10 m, nepozorovaně minul Zemi roku 20. 5. 1993 ve vzdálenosti 120.000 km.
- Toutatis – asteroid, průměr cca 3.000 m, v roce 1992 minul Zemi ve vzdálenosti 3,5 mil. km, odhaduje se, že kdyby se přiblížil k Zemi na vzdálenost 100.000 km, způsobil by takové záplavy, že by to mohlo znamenat konec lidské civilizace, další návrat 2004 (1,6 mil. km daleko).
- 2000 UK11 – asteroid, proklouzl kolem Země 1. 11. 2000 cca 350.000 km daleko
- XF 11 – asteroid, průměr cca 2.000 m, měl by se přiblížit k Zemi roku 2028
- Asteroid objevený koncem roku 2000, velikost 30 – 70 m, možný střet 21. 7. 2030, pravděpodobnost, že se tak stane, 1:500. (informoval www.ufo.cz, P. Dědič)
- 1994 XM1 – asteroid, „velký jako kamion“, minul Zemi 16. 12. 1994 ve vzdálenosti 105.000 km, což je zatím vůbec nejtěsnější průlet. Při případném dopadu by se uvolnilo tolik energie jako při výbuchu hirošimské bomby.
Asteroidy jako celek
Zatím jich jsou spočítány dráhy asi 3.300 asteroidů, největší Ceres má průměr asi 800km (další Palla cca 480 km, Vesta cca 385 km), menších „kousků“ jsou snad až desetitisíce.
Jedna rána a jedene od začátku
A nakonec ještě trochu statistiky. Asi každých sto let se do nás trefí těleso o průměru kolem padesáti metrů. V tomto století je za takové těleso považován tunguzský meteorit z roku 1908, takže se už pomalu máme na co těšit. Jednou za pět tisíc let to máme těleso o průměru kolem 200 metrů. Naposledy to byl asteroid, který možná někdy kolem roku 1800 př. n. l. zničil egejskou civilizaci. A jednou za 300.000 let se potkáme s dvoukilometrovou „střelou“. Takový střet bude mít přinejmenším za následek celoplanetární zimu. Každých deset milionů let do nás vrazí těleso větší než 10 km. To by znamenalo téměř jistě naprostou katastrofu a vývoj lidstva může začít prakticky od začátku.
Zatím nemáme efektivní způsob, jak ubránit naše nicotné existence před tímto zákeřným útokem z vesmíru. My ne. Ale co když je někde nějaká vyšší prozřetelnost, která to umí? Maličko – a nebezpečný asteroid nás hladce mine. Maličko – a je po Zemi. Má nás tam nahoře někdo rád natolik, že nám zatím dovolil se s takovou pohromou nesetkat? Nebo je mu to jedno a vše je jen a jen věcí náhody? A má pro běžného smrtelníka vůbec smysl uvažovat o věcech, které (zatím) nejsme schopni změnit?
Zdroj: www.zahadno.mysteria.cz