Skotské jezero Loch Ness má své osobité kouzlo opředené dech beroucí atmosférou. Tmavé a kalné vody dosahují délky 34 kilometrů, šířky 1,5 kilometru a hluboké je celých 230 metrů. Je tedy dost velké na to, aby ukrývalo tajemství lochneské příšery?
Setkání s ohavným tvorem
První fotografii pořídil 12.listopadu 1933 Hugh Gray, který se onen večer vracel ze mše. Spatřil nepatrný rozruch ve vodě a následné vynoření podivného tvora na hladinu jezera. Tato fotografie nebyla nikdy prohlášena za důvěryhodnou, naopak, v pozdějších letech byla označena za podvrh – šlo prý o snímek labradorského psa.
Přesně 22.července 1934 rozčeřila informační vody zpráva manželů Spiceových. Ti tvrdili, že onen den projížděli po pobřeží jezera, když najednou museli prudce zabrzdit, protože se přes cestu plazilo tmavé tlusté stvoření, které nakonec zmizelo ve vodě. Téhož roku jejich tvrzení potvrdil motocyklista Arthur Grant, který projížděl kolem jezera v jednu hodinu v noci a spatřil na hladině malou hlavu s dlouhým krkem.
Další, snad nejznámější fotografii, pořídil známý chirurg Robert Wilson. Roku 1934 projížděl kolem jezera se svou přítelkyní , která během jízdy zakřičela ,,Můj bože, to je ona, to je ta příšera!“ Wilson okamžitě zastavil vůz, vyběhl z auta a s připraveným fotoaparátem pořídil legendární snímek lochneské příšery. Po zveřejnění snímku široká veřejnost nevěděla, jak se k tomuto postavit. Spousta lidí se snažili prodat médiím zfalšované snímky, ale doktor Wilson byl tak vážená osobnost, že si příliš nepřipouštěli myšlenku, že by se jednalo o podvrh. Toto potvrdil až podrobný rozbor fotografie v roce 1994, kdy bylo doloženo, že se jedná o podvod.
Několikaleté průzkumy
Mnohačetná svědectví a prohlášení o vidění monstra vmnohé utvrzuje, že lochneská příšera, přezdívaná ,,Nessie“ skutečně existuje. Podle všech nahromaděných informací byl vzhled tvora odhadován takto: 15 – 20 metrů dlouhý s přibližně třímetrovým krkem a malou hlavou, velice připomínajícího pravěkého plesiosauria. Vědecké jméno vytvořil sir Peter Scott. Zní Nessiteras rhombopteryx a znamená ,,nesský div s ploutvemi tvaru kosočtverce“ Název byl vytvořen z přesmyčky pro Monster hoax by Sir Peter S. Díky jeho pojmenování byl neznámý tvor začleněn do britské fauny mezi zákonem chráněná zvířata.
Především od 60.let 20.století se konala řada rádoby úspěšných průzkumů za objevením lochneské příšery. Většina těchto expedic však skončila totálním nezdarem, avšak našlo se i pár úspěšnějších vědců, jejichž materiál byl buďto zveřejněn a prohlášen za nedůvěryhodný, nebo jejich objevy potvrdily existenci záhadného neznámého tvora. Tyto teze byly potvrzeny až v pozdějších letech.
Expedice za objevením lochneské příšery
Fascinující příběhy o lochneské příšeře alias Nessie nikdy nepřestávaly zajímat celý svět. Od 60.let 20.století se však rozpoutala bitva o objevení onoho tvora. Každý by si přál přinést veřejnosti důkaz o existenci tvora. Expedice se vypravily na honbu za senzací vyzbrojeni nejmodernější zobrazovací technikou, objevy se nikdy nestaly příliš přesvědčivými.
Tim Dinsdale, který rozpoutal ,,lochneskou mánii“
Psal se rok 1960 a letecký inženýr Tim Dinsdale vypustil do světa kamerové záběry, které natočil u jezera Loch Ness. Na záběru lze vidět ,,hrb“ na hladině, který se pohybuje a zanechává za sebou rozčeřenou vodu. Lidé byli skeptičtí a tvrdili, že nelze potvrdit, jedná-li se skutečně o legendární lochneskou příšeru a ne o nějakou loď. V roce 1993 však Discovery Communications posílili digitální úpravu Dinsdalova záběru. Díky tomuto rozboru vyvrátili teorie lodě a naopak potvrdili, že se jedná o zadní tělo neznámého tvora, jeho ploutve a další dva ,,hrby“, které tolik připomínají plesiosauria. Další vědci stále namítali, že film je natočen horizontálně a spolu s úhlem slunce byly vrhány na jezeře podivné stíny, které byly považovány za ploutve. Tak jako tak tento filmový záběr rozpoutal ,,lochneskou mánii“.
Vyšetřovací úřad pro jevy u jezera Loch Ness
Tato britská společnost vznikla v roce 1962 a založili ji Norman Collins, David James, Peter Scott a Constance Whytová. Firma fungovala především díky finanční podpoře dobrovolníků a proto se nelze divit, že v roce 1972 ukončili své působení. Studovali a identifikovali všechny dostupné snímky a filmové záběry, dále prozkoumávali jezero z různých pohledů, vybavili jej například filmovými kamerami s teleskopickými čočkami. A právě jeden z členů této společnosti, konkrétně Peter Scott, pojmenoval lochneskou příšeru, čímž ji začlenil do britské fauny mezi zákonem chráněná zvířata.
Sonarní studie
Profesor D. Gordon Tucker, předseda odboru elektronického a elektrotechnického inženýrství na univerzitě v Birminghamu, nabídl své služby jakožto vývojář a specialista sonaru (z anglického spojení slov Sound Navigation And Ranging - zvuková navigace a zaměřování) k prozkoumání skotského jezera Loch Ness. Toto jezero si záměrně vybral jako testovací místo pro vyzkoušení nového prototypu sonaru s maximálním dosahem 800 metrů. Během dvou týdnů byly identifikovány neznámé zvuky a fixní paprsek sonaru dokonce navázal kontakt s velkým pohyblivým objektem, který se místy pohyboval rychlostí až 10 uzlů a prokazatelně se jednalo o živého tvora.
Andrew Carroll a jeho sonarní studie
Roku 1969, za velké finanční podpory Griffitovy nadace, vytvořil vynálezce Andrew Carroll mobilní sonar. I on jej využil pro výzkum v jezeře Loch Ness a také jeho expedice byla úspěšná. Sonar navázal velice silný kontakt s živou ozvěnou a tento kontakt trval téměř tři minuty. Pozdější rozbor prokázal, že ozvěna byla dvakrát větší, než by se očekávalo od velryby.
Velká expedice
Tzv. ,,Velká expedice“ se konala v roce 1970 a hlavním článkem byl biolog Roy Mackal, který již dvacet let učil na univerzitě v Chicagu. Vymyslel systém podvodních mikrofonů (hydrofonů), které rozmístil po celém jezeře. Již v říjnu téhož roku zaznamenaly hydrofony zvuky, které provázely hlasité turbulence, jenž velmi připomínaly pohyb ocasu ve vodě.
Studie Roberta Rinese
Expedice Roberta Rinese prováděna v roce 1970 byla založena na získávání podvodních fotografií. Některé snímky byly rozmazané, jiné však vyobrazovaly objekt, snad ploutve kosodélníkového tvaru. Údajná ploutev byla vyfocena v několika úhlech a dodnes si nad fotografiemi lámou vědci hlavu.
Autor - Balicka.B