Jedna z největších záhad Finska se odehrála v tajuplné oblasti poblíž Helsinek přesněji u Bodomského jezera. Tehdá přišli o život tři mladiství, a dodnes je vše zahaleno do tajemného hávu nesrovnalostí. Tento případ nebyl nikdy vyšetřen a stále čeká na své rozluštění. Před více než padesáti lety se čtveřice mladých lidí dohodla, že se utáboří na břehu Bodomského jezera v jižním Finsku. Za dosud nevyjasněných okolností se ale svítání dožil jen jeden z nich. Maila Irmeli Björklund (15 let), Anja Tuulikki Mäki (15 let) a Seppo Antero Boisman (18 let) zemřeli na následky pobodání nožem. Čtvrtý ze skupiny, Nils Gustafsson, který byl v době této události čerstvě plnoletým, krvavá jatka přežil, aby se stal více než čtyřicet let od události hlavním podezřelým. Tento, již dospělý muž byl před šesti roky zproštěn viny a pátrání pokračuje dál. Kdo je v tom případě ale vrahem od jezera Bodom?
Jak se to stalo
Celá událost se odehrála přibližně takto. Čtveřice mladistvých přijela k jezeru, kde se utábořili a užívali si všeho, co okolní příroda nabízela. V odpoledních hodinách se poslední lidé z kempu připravovali k odjezdu a nicnetušíce, že mládence vidí naposled, opustili Bodomské jezero. Zhruba mezi třetí a šestou hodinou ranní se objevil vrah, jenž bezbranné děti bodal do krku a horní části těla. Nils se se štěstím dokázal dostat ven ze stanu a utéci, přesto ale schytal jedenáct bodných ran a měl zlomenou horní i dolní čelist, útočník po něm totiž údajně hodil kamenem a trefil jej do hlavy.
Hrůzný objev
Druhý den ráno objevili návštěvníci kempu těla tří obětí a těžce zraněného Nilse. Přivolali ihned policii. Událost vyvolala vlnu zděšení nejen ve Finsku, ale i po celém světě a stala se pro média ideálním letním soustem roku 1960. Podle bodomského masakru si dala jméno i slavná hudební skupina Children of Bodom, která celkem příznačně vystupuje s metalově laděnými skladbami.
Stojí za tím Hans Assman?
Možným vrahem by mohl být podle teorie profesora Jormy Pala německý občan Hans Assmann. Jorma Palo totiž pracoval začátkem šedesátých let minulého století v nemocnici nedaleko jezera Bodom a krátce po spáchání zmíněných vražd ošetřoval jednoho z údajných podezřelých. Policejní šetření ale tuto možnost nepotvrdilo, byť Assmann později krátce před svou smrtí v roce 1997 prý vše ohledně své viny vypověděl nejmenovanému finskému novináři. Šlo o mediální výmysl nebo pravdivou skutečnost? Hájila snad policie Assmanna kvůli možnému vypuknutí nechutného diplomatického skandálu? To se asi dnes těžko dopátráme.
Jediné, co policie ví určitě je to, že nešlo o rituální nebo sériovou vraždu a dost možná šlo o čin skupiny osob. Vrah si však už s největší pravděpodobností vzal celou záležitost do hrobu a svědkové hrůzné události s výjimkou Nilse Gustafssona neexistují.
Zproštěn viny
Nils Gustafsson byl v roce 2005 zproštěn obvinění z vraždy a finský stát mu byl nucen za psychickou újmu spojenou s vazbou vyplatit zhruba padesát tisíc eur. Ačkoliv obžaloba podle moderních testů DNA chtěla Nilse usvědčit, obhájci se hájili skutečností, že mladík utrpěl podobná zranění jako zbylá trojice obětí a ve stavu, v jakém byl, by podobný čin nemohl ani v nejmenším spáchat.
Autor: Marek Veverka