Pravděpodobně nejvíce mýty opředená zbraň medievální epochy, která pomáhala Byzanci v těžkých chvílích vítězit nad mnohem početnějšími nepřáteli. Podle dobových pramenů byly účinky řeckého ohně přímo úchvatné, ale bohužel (či bohudík) se nedochoval přesný recept k výrobě této smrtící směsi. A kde se vlastně najednou vzala natolik účinná zbraň?
Kallinikos z Heliopole
Konstantinopol v roce 678 (dnešní Istanbul) úpěla pod obléháním arabských vojsk, již pátým rokem se jejich invazní jednotky nedařilo odrazit. Císařské sídelní město bylo plné uprchlíků z jiných končin tehdy ještě mohutného impéria. Mezi nimi se našel i jistý Řek Kallinikos z Heliopole, jenž předal císaři Konstantinovi IV. jeden záhadný návod, který dost možná objevil v některém ze starých spisů. Tento návod měl již brzy přinést kýžené vítězství, které se opakovalo i při dalším útoku Arabů o půlstoletí později a pomohlo zahnat i velmi početnou kyjevskou armádu tehdejšího knížete Igora v roce 941.
Celý způsob výroby řeckého ohně byl přísně utajen a znalo jej jen omezené množství zasvěcených, to se pro tuto zbraň stalo osudným. Řecký oheň pomohl vyhrát spoustu námořních a pozemníchch bitev, ovšem velký nátlak Arabů při obléháni Konstantinopole roku 1453 se stal zlomovým bodem. Zanikla Byzancie a zahynuli poslední, co záhadný recept znali. Řecký oheň přestal existovat stejně jako celá říše.
Strašák pro nepřítele
Francouzský rytíř Jean De Joinville (1224 - 1317) se s účinky řeckého ohně seznámil na sedmé křížové výpravě do Svaté země a prohlásil o něm: "Jako velký soudek s ocasem dlouhým jako kopí. Hluk, který tropil, byl jako hřmění a vypadal jako drak...v noci svítil tak, že jsme mohli vidět předměty v našem táboře, tak jasně jako za dne."
Z čeho se ale řecký oheň vyráběl? Chemici se dodnes snaží objevit způsob, jakým se zbraň připravovala, ani moderní postupy ale nezaručí výsledek, jaký je popsán v pramenech. Asi největší záhadou je působení vody, která nejen, že řecký oheň neuhasí, ale spíše ještě dopomáhá k podstatně ničivějšímu účinku, což se osvědčilo zejména na moři.
Autor: Marek Veverka