áme malého psa – je to Jack Russel teriér, který je takový mazel. Od malička miluje společnost, mezi lidma je ve svém živlu a z všeho nejvíc zbožňoval mého dědu. Vždy jak s ním byl tak mi připadalo, jakoby ti dva kuli nějaké pikle, což samozřejmě byla hloupost. Ale jakmile jsem k dědovi a babičce přišla, přistál mu na klíně a nehnul se od něj. Mohla jsem mu nabízet milióny pamlsků a stejně po mně jen koulel očima a nevstal. Děda ho drbal za ušima a vykládal nám veselé historky. Bohužel za nějaký čas zjistili dědovi mozkový nádor velice agresivního charakteru a dva měsíce na to umřel.
Dědu jsem milovala nejvíc na světě, chvíli jsem myslela, že umřu žalem také, ale museli jsme se všichni zocelit, protože po něm zůstala sama babička, které se zhroutil svět. Po pohřbu jsme se všichni vydali k babičce domů, aby nebyla hned první noc sama a chtěli jsme jí dělat společnost. Měli s dědou malý rodinný domek ve staré čtvrti s menší zahrádkou. Ležela jsem se sestřenicí v posteli, ve které jsme spávaly i jako malé, brečely jsme a vyprávěly si nejzábavnější historky s dědou. Byl to takový morbidně příjemný večer. Z ničeho nic začal náš Tobi, který do té doby spal v pelíšku u postele, štěkat a točit se kolem dokola. Vyletěly jsme z postele jako by do nás uhodilo.
Vzala jsem Tobiho do náruče a snažila se ho uklidnit. Pořád jen štěkal. Sestřenka se zachumlala zpátky do postele. ,,Někde jsem četla, že psi vycítí duchy. Co když tu děda s námi je?“ Jen co to řekla, vyskočil mi Tobi z náruče a lehl si do křesla vedle postele, kde občas sedával děda. ,,To je teda pěkná hloupost.“ Dodala jsem, ale celou dobu mi to už vrtalo hlavou. Je možné, aby dědův duch byl v pokoji s námi? Poznal ho snad Tobi? Na to už mi nikdy nikdo neodpoví a i když jsem to sestřence vyvrátila, její slova mi zůstala v hlavě. Od té doby už to Tobísek neudělal, že by začal z ničeho nic štěkat do prázdna, ale vždy, když jsme jeli navštívit babičku skočil do dědova oblíbeného křesla v obýváku a tvářil se úplně stejně spokojeně, jako když ho děda hladíval po jeho hlaďoučké srsti.
Autor - Balicka B