Slunce, životadárná hvězda překypující energií, světlem a teplem. Bez této žluté koule, která se každý den objevuje na naší obloze, by na Zemi přestal život jako takový. Zkoumáme ji už celou řadu let. Dalo by se říci, že ji dokonale známe a že nás nemůže ničím překvapit. Ovšem na začátku roku 2009 se astronomům podařilo objevit nečekané tajemství, které Slunce po staletí skrývalo. Ve hře je naše budoucnost. Vědci nemohou přijít na to, proč se Slunce od naší planety vzdaluje.
Je lidstvo v ohrožení?
Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem je opěvována v nejedné učebnici. Naučili jsme se tuto dráhu využívat jako jednu ze základních vesmírných jednotek. Téměř 150 milionů kilometrů. Světlu trvá 8 minut, než překoná tuto vzdálenost a dopadne na Zemi. Tato vzdálenost je, ale proměnná, což vědci do nedávných časů nevěděli. Odstup Slunce je prokazatelný, ovšem nikdo neví, jaký dopad to může mít na celé lidstvo.
O vzdálenosti Slunce od naší planety se vedlo hodně úvah a výpočtu, již od časů před naším letopočtem. Giordana Bruna dokonce kvůli těmto odhadům církev upálila. Hlásal, že je Slunce vzdálenější 20 krát více, než Měsíc. Samozřejmě, že se mýlil, jelikož pracoval se špatnými průměry. Teprve v 17. Století se astronomové přibližují k opravdové vzdálenosti. Dnes je všemu jinak. Nedávno byly naměřeny zcela odlišné čísla – větší. Prozatím nikdo nechápe, proč se tomu tak děje.
Proč tomu tak je?
Krasinsky a Brumberg jsou prvními, kteří na tento jev poukazují. Země se dostává každoročně do stále větší propasti, jež není nezanedbatelná, jde o 15 cm. Mnozí z vás si teď určitě řeknou, že jde o malicherné číslo, která je ve vesmíru nepodstatné. Samozřejmě, že pro naše vnuky to nemá sebevětší význam, ale pokud na tento proces pohlédneme z dlouhodobějšího hlediska, tak přijdeme k zajímavým výsledkům. Za jedno tisíciletí by šlo o 150 metrů. Pokud se vrátíme do dob dinosaurů, kteří žili před 65 miliony lety, tak by vzdálenost odpovídala 10 000 kilometrů.
O tom, proč se tomu děje, se vedou sáhodlouhé diskuse. Existuje jedna vědecká analýza, která poukazuje na zmenšující se hmotnost samotného Slunce. Termonukleární reakce, při níž se vodík přeměňuje v helium, má za následek, že je Slunce každou vteřinu lehčí přibližně o 5 miliónů tun. Tato hmotnost se extrahuje do energie, která udržuje život na naší planetě a další značná část se uvolní do vesmíru, díky slunečním erupcím a slunečního větru. Možná je toto ten hlavní důvod, který má za následek klesající gravitační přitažlivost hvězdy.
Pokud by tomu tak doopravdy bylo, znamenalo by to jediné. Vzdálenost bude každoročně narůstat a propad mezi hvězdou a Zemí se bude neustále zrychlovat. Tato teorie není jedinou. Na stůl padly další teorie, kde je hlavním strůjcem odtažitosti vesmírná rozpínavost, nebo temná hmota. Tato otázka nenechala chladným japonského vědce T. Miura a jeho tým, kteří tento proces přisuzují slapovým silám. Jde o podobnou vztahovou záležitost, jakou máme s Měsícem – příliv a odliv.
Nejen Slunce
A aby toho nebylo málo, zjišťuje se, že v tom Slunce není samo, i Měsíc se od nás vzdaluje. Každým rokem o 4 cm. Od dob Dinosaurů, pokud je vzdalování konstantní, to dělá uctihodných 2 600km. Životnost naší planety je odhadována na několik miliard let, ale půjde to, když se k nám Měsíc a Slunce otáčejí zády a neustále se od nás vzdalují? Dle vesmírných pravidel se Slunce za 7 miliard let má změnit v rudého obra. Okraj hvězdy by zasahoval do dnešní dráhy Země, proto je dobře, že se vzdalujeme, má to svůj hlubší význam. Vesmír je velkou neznámou, a i když se může zdát, že o něm víme hodně, realita je opačná. Je mnoho otázek a tajemství, na které nedokážeme odpovědět.
Autor: Patrik Chlumecký