Neolitické stavby v Avebury můžeme plným právem označit za jedny z nejpodivnějších na světě. Velký kruh o průměru téměř 350 metrů ze vztyčených kamenů a v něm dva menší kruhy, široké aleje, v nichž místo stromů stojí zase kameny, vedoucí k dalším kamenným kruhům, to vše orámované kruhovými náspy a příkopy. Místní (?) obyvatelé zde někdy v 3. tis. př. n. l. odpracovali asi 1,5 mil. hodin a my nemáme ani tušení proč.
Zvláštní stavba
Práce, kterou zde pradávní stavitelé vykonali, je dnes jenom těžko představitelná. Bodci z paroží rozrušovali svrchní vrstvu tvrdé křídy, aby se dostali na měkčí, opět křídový podklad, a kopali pořád dál. Kostěnými a dřevěnými lopatkami nakládali drť do košíků a vysypávali ji nahoru na násep. Tak vytvořili pět metrů široký kruhový příkop hluboký 7-10 metrů o délce 1353 m. Nad ním navršili téměř šest metrů vysoký násep. Z dálky muselo toto dílo vypadat jako kompaktní bílá bariéra. Dnes je z větší části zasypané. Kruhový val doplňovalo 98 až dvacetitunových vztyčených kamenů vysokých 3- 6 metrů. Uvnitř velkého kruhu se dochovaly zbytky dvou menších kruhů, asi padesátimetrových. Severní kruh tvořilo 27 kamenů a jižní 29. Ten byl ještě dále doplněn skupinou 12 kamenů ve tvaru písmene Z.
Svatyně
Hlavní aveburské kruhy byly spojeny kamennými alejemi s dalšími megalitickými stavbami v okolí. Přes dva kilometry dlouhou West Kennet Avenue tvořilo na sto párů asi tři metry vysokých kamenů. Ve středověku byly bohužel použity na různé stavby v okolí. Tato cesta končila v tzv. Svatyni, menší, nejvýše dvacetimetrové kruhové stavbě. Archeologové předpokládají, že to byla jakási chata postavená z dřevěných kůlů a překrytá jednoduchou střechou. Směrem do středu se mírně zdvihala. Kolem této ústřední svatyně byl vybudován kruh, z asi čtyřiceti kamenných sloupů o průměru cca 40 metrů. Na druhou stranu vedla z Avebury druhá kamenná alej, která končila na jakémsi kruhovém prostranství v dnešním Beckhamptonu.
Teorie a hypotézy
Když chybí písemné prameny a jasné archeologické indicie, obvykle se jinak nevysvětlitelné stavby označí jako kultovní. Tak je tomu i v případě Avebury. Poměrně bezpečně víme, co aveburský komplex staveb nebyl. Nepředpokládá se, že by sloužil jako astronomická observatoř, protože v aveburských kruzích narozdíl od Stonehenge nebyly nalezeny žádné významné astronomické souvislosti. Dále víme, že ho nepostavili keltší druidové, kteří přišli až dlouho poté, co bylo Avebury postaveno. Mohli ho však využívat. Stejně tak nelze Avebury připisovat Římanům. Ti zde pouze vybudovali dodnes patrnou cestu a pravděpodobně Avebury navštěvovali doslova jako dnešní turisté. A tak se zatím nejpravděpodobněji zdá vysvětlení britského archeologa Michaela Damese. Ten považuje aveburské kruhy i okolní stavby za obrovský přírodní amfiteátr, kde se prakticky celoročně odehrávaly významné slavnosti a incenovaly různá mystéria související s nedávno vzniklým zemědělstvím. Uspořádání aveburských staveb přímo vybízí ke kolovým tancům, k předvádění dramatických jevů, k různým obětováním a k pořádání různých průvodů např. za účelem mystického zajištění plodnosti země, zvířat i lidí. K ubytování posloužil Windmill Hill a návštěvu posvátného okrsku bylo možné spojit i s návštěvou zesnulých v Long Kenneth Barrow případně k pohřbu dalších významných osobností. Součástí slavnosti v Avebury mohly být samozřejmě i svatby, obřadné vítání jara apod.
Kromě toho je třeba zmínit se ještě o dalších možných souvislostech. Kruhová chata, tzv. Svatyně, nápadně připomíná Athénin kruhový chrám v Delfách, pokud si ho ovšem představíme jakjo zatřešený (což kdysi dávno také byl). To by mohlo naznačovat existenci pradávného kultu tzv. omfalu, pupku světa, připomínajícího velké kamenné vejce. V tomto případě bychom ovšem museli připustit, že přinejmenším některé civilizační vlivy, jako právě třeba stavba megalitických staveb, se do Evropy dostaly od západu. Z Ameriky? Z Atlantidy?
Na hodně tenkém ledě se ocitáme, když začneme uvažoavt o tzv. leylines, přímých spojnicích mezi různými místy na Zemi. Avebury je tak součástí spojnice Glastonbury - Cadbury směřující do míst, kde vychází Slunce 1. května, tedy ráno po čarodějné Valpuržině noci. Tohoto rána začíná keltský beltine, největší pohanský svátek v roce. Je zasvěcen návratu "bohyně matky zpátky na zemi" a radosti z jara a počínajícího léta vůbec. Takový svátek může opravdu mít tradici dlouho mnoho tisíc let.
Poslední výzkumy
A v poslední době se objevilo ještě jedno možné vysvětlení. Podle posledních vědeckých výzkumů jsou velké bloky kamene schopné shromažďovat a vyzařovat "energii země", tzv. telurické proudy. Tu energii, kterou indikují např. virgule proutkařů. Telurické proudy protékají pod povrchem země na velké vzdáleeností, tvoří sítě, obrazce a linie. Snad naši předkové, kteří byli k přírodě vnímavější, dokázali tuto energii vycítit. V obrovských kruhových stavbách se jí potom snažili zachycovat a čerpat ji pro sebe. Snad přitom dosahovali i mystického vytržení, prožívali fantaastické halucinace či nepředstavitelnou euforii umocněné ještě slavností atmosférou. Prožití takových okamžiků totálního štěstí srovnatelného snad dokonce s drogovým opojením by bylo možné považovat za dostatečnou motivaci k jinak těžko uvěřitelnému pracovnímu vypětí při stavbě monumentálních kamenných kruhů. Někteří citliví jedinci záchvěvy telurických proud v Avebury možná pociťují dodnes. A tak je Avebury i okolní megalitické stavby turisticky vděčnou lokalitou dodnes.
Zdroj: www.zahadno.mysteria.cz