vvvv

 

halloween bats S letterilueta muže se pomalu vynořovala z mlhy. Neznámý se opíral snad o každý strom, který mu stál v cestě. Určitě byl raněný. Udělal ještě pár kroků a pak bez naprosté šance pokračovat klesl na kolena a v tomto stavu setrval. Heldrick bez váhání vykročil vpřed, přičemž ani na malý okamžik nesundal ruku ze svého meče. Byl připravený na možný útok. Někdo, nebo něco mohlo záhadného muže sledovat. Jako první se k němu dostal Heldrick. Pokusil se ho podepřít, ale muž už nemohl dál. Byly to jeho poslední vteřiny. Četných zranění neslučitelných s životem si Heldrick ihned povšiml, a proto nechtěl nechat nic náhodě. Musí se dozvědět poselství, které k nim chtěl zbídačený muž donést.

 

„Co se ti stalo bojovníku?“, pronesl zcela klidným tónem v hlase Heldrick a upřeně se na něj zahleděl. Barbados mezi tím sledoval okolí připravený k okamžitému útoku, avšak nic neviděl. Muž se při pokusu promluvit zakuckal vlastní krví, která mu pozvolna vytékala z úst, a po té řekl.

„Jste v nebezpečí, musíte utéct!“

 

„Před kým, jaké nebezpečí nám hrozí?“, snažil se z něho Heldrick vymámit, jakoukoliv odpověď, která by nebyla tak všeobecná, nicneříkající. Přeci nebudou utíkat před něčím, aniž by věděli o koho, nebo o co jde. Muž se začal zmítat ve smrtelné křeči, ale ještě v sobě nalezl dost síly na jedno slovo.

„Démoni“, po té se jeho hlava zaklonila a oční jamky vyplnilo bělmo a jeho ústa ztichla navždy. Heldrick se nevěřícně podíval na Barbadose, který velmi tiše pronesl svou otázku. Jako by se bál všech stromů v okolí, za kterými se mohlo skrývat potenciální nebezpečí.

 

„Co si o to myslíš? Nastala chvíle ticha, kdy Heldrick udělal to nejnutnější, aby mohla duše mrtvého odejít do věčného klidu. „Nejsem si jist, ale věřím, že ten muž zažil hrozné utrpení. Dokonce v sobě nalezl tolik síly, aby se vydal varovat naší vesnici. Znám ho, byl to Hron a měli bychom jeho varování brát smrtelně vážně. Koukni na jeho tělo, je rozpáraný jako by si s ním někdo pohazoval od stromu ke stromu. Není to zranění způsobené mečem“. Barbados se sklonil nad mrtvým.

 

„Ano, máš pravdu, jsou to drápy. Přesně tak, ale sám nevím, jakému zvířeti by podobné mohli patřit. Jakoby se do něj zasekla paže s ostrým zakončením a vytrhla z něj kus masa. Je mi záhadou, jak mohl tak dlouhou cestu zvládnout s tak rozsáhlým zraněním, tedy pokud se mu to nestalo někde poblíž naší vesnice“. Heldrick se varovným tónem v hlase se obrátil na svého přítele.

„Musíme okamžitě varovat naší vesnici“.

 

Vesnice žila svým životem. Přípravy na večerní oslavu příchodu nového člena byly v plném proudu. Každý věděl jaký je jeho úkol a nikdo ani v nejmenším nemohl tušit, co se před malou chvílí odehrálo kousek od jejich vísky. Na 50 mužů hodovalo u stolu a ženy kmitaly v duchu radostném kolem nich. Děti, jež si s klacků vytvořily své první zbraně, se pokoušely svými dosavadními schopnostmi zbudovat respekt v roztomilých bojových kláních. Heldrick společně s Barbadosem dorazili v kvapném tempu doprostřed pomyslného náměstí a vyžádali si chvíle pozornosti. Heldrick byl považován za náčelníka, a proto nebylo těžké si sjednat klid díky několika gestům. Toho večera se měl konat typický rituální pohřeb na počest bohyně Ischlamišy, jako projev díků, že dopomohla na svět dalšímu pokračovateli rodu. Bujaré veselí za doprovodu písní, tance a kozí krve má vesnici požehnat a případně si přiklonit jejich božskou přízeň.

 

Po celou dobu se Barbados vláčel s bezvládným tělem. Táhl ho za paži a za sebou zanechával výsledek krvavých jatek. Lidé s údivem sledovali celou scenérii a matky zaháněly své děti do chýší. Situace přinesla pozdvižení a přesně o to Heldrickovi šlo, upoutat pozornost a varovat všechny před blížícím se nebezpečím.  Tento pohled na rozsápané tělo je mnohem výmluvnější, než kde jaký proslov. Heldrick se postavil před Barbadose a alespoň na chvíli zastínil hrůznost za svými zády. Pozvedl ruce a pravil.

 

„Doběhl do naší vesnice s varováním. Na sklonku svého života se nás pokusil přimět, abychom odtud utekli. Jeho vesnici postihl krutý osud, který teď čeká nás, pokud zde setrváme. Co se mu stalo, jaké nebezpečí?“, ozývalo se ze všech stran z utvořeného hloučku posluchačů.

„Mluvil o démonech, ve své tváři měl otisknutou hrůzu a neskonalý děs. Utrpení, kterým si bezesporu prošel je očividné“, pokusil se celou žádost objasnit vážným tónem a poodstoupil, aby si všichni mohli prohlédnout jeho zohavené tělo. Falkadas se na něho podíval a zvolal.

 

„Toho muže potrhali nejspíš vlci, před smrtí dozajista blouznil ze ztráty krve Heldricku“, namítl a pohledem hledal podporu od okolních osadníků, které se samozřejmě dočkal. Lidé se raději spokojí s vlčím vysvětlením, než aby se zabývali možností, že mají co dočinění s démony. Už tak mají svých starostí dost.

„Určitě to byli jen vlci“, dodal ještě jednou pro stvrzení svého objasnění Falkadas. „odkdy se vlci vrhnou na člověka, aniž by se alespoň jednou nezahryzli?. Zde jsou patrné pouze útoky po drápech, které vytrhaly z toho muže kusy masa. Určitě se na něm vyřádila hladová zvěř“, držel se Falkadas svého tvrzení.

 

„Zvěř, která ho zapomněla sníst, že?“ Heldrick se od Falkadase odvrátil a chtěl pokračovat v naléhání k ostatním, ovšem Falkadas se nevzdával bez boje.

 

„Tím chceš jako říci, že se po lese potulují démoni, kteří na nás zaútočí a všechny nás rozsápou obdobným způsobem? Ano, přesně tohle jsem chtěl říct, pokud by si mi to dovolil“, odvětil a pohleděl mu zpříma do tváře. Barbados musel v momentě ticha sklopit svůj zrak k zemi. Měl co dělat, aby zůstal na straně svého přítele. Celá historka o démonech zněla velice bláhově. Ovšem nikdo kromě nich dvou neviděli, to co oni. Ten strach v očích umírajícího muže. Mohl říci cokoliv, ale jeho poslední slovo bylo „Démoni“……