Záhadné zmizení Davida Langa Je vůbec možné, aby lidská bytost doslova zmizela z povrchu Země, doprovázena přitom nejedním pohledem užaslých svědků? Dříve než odpovíte, navrhuji, abyste se blíže seznámili s neobvyklým případem Davida Langa. Všechno se seběhlo jednoho jasného slunečného odpoledne, a to rychleji, než byste mrkli okem. Psal se rok 1880, 23.září. Místem děje byla farma, vzdálená pouhých několik mil od městečka Gallatin, stát Tennessee. Jejím majitelem byl jistý David Lang.
David Lang se už nikdy nevrátil
Osud tomu chtěl, že místo, kde k tragické události došlo, i celé jeho okolí byly neobyčejně malebné. Langovi bydleli v krásném domě z pálených cihel. Byl téměř dokola porostlý psím vínem. Před domem se nacházela asi šestnáctihektarová pastvina. Obvykle se na ní pásl dobytek, teď ovšem celý kraj sužovalo dlouhotrvající období sucha, které stále ještě neskončilo. To odpoledne si obě Langovy děti, osmiletý George a jedenáctiletá Sarah, hrály s novým dřevěným vozíkem, taženým dřevěnými koňmi. Hračku jim otec ráno přivezl z Nashvillu. Když táta s mámou vyšli ze dveří, tahaly děti vozík na pěšince před domem. Paní Langová se na manžela obrátila se slovy: ,,Pospěš si, Dave. Potřebuju, abys se mnou ještě zajel do města, než mi zavřou v krámech." V té chvíli byl už pan Lang u ohrady - přibližně uprostřed pastviny. Šel se podívat na krásné grošáky. Byl na ně ostatně náležitě pyšný. U plotu se na chvíli zastavil. Vyňal z kapsy hodinky, pak máchl rukou a zavolal: ,,Za chvilku jsem zpátky!" Nikdy se už ovšem nevrátil.
Nikdo neví co se stalo
Do okamžiku, než se střetl s osudem, či jak to pojmenovat, chybělo v té chvíli už totiž jen třicet sekund! Děti si všimly bryčky a koní, přijíždějících k domu po úzké cestě. Přestaly si na chvíli hrát a dívaly se na povoz. Potom na bryčce poznaly pana soudce Augusta Pecka. Stavěl se docela často a pokaždé přivezl nějaké dárečky. Paní Langová se na povoz podívala skoro současně s Davidem. Ten ještě na pana soudce zamával a vydal se směrem k domu. Neušel bohužel ani několik kroků a před zraky všech přítomných zmizel. Paní Langová začala ječet. Děti byly tím, co se právě stalo, přímo šokovány. Nikdo by z nich nedostal slovo. Všichni okamžitě vyrazili instinktivně k místu, kde pan Lang před pouhými několika sekundami stál. Soudce Peck s bratrancem naskočili na bryčku a zamířili přes pole tamtéž. Na místo, kde Lang zmizel, dorazili všichni téměř současně. Nebylo tu však naprosto nic - žádný strom, keř či otvor v zemi. Naprosto nic, co by alespoň trochu naznačovalo, co se s Davidem Langem stalo.
Paní Langová se zhroutila
Dospělí prohledávali místo kolem dokola, nic se ale nenašlo. Paní Langová ze všeho dostala hysterický záchvat, takže ji, pořád křičící, museli dopravit do domu. Mezitím někdo vyzváněním z postranního dvorku zalarmoval sousedy. Ti se postarali o to, aby se zvěst bleskově šířila dál. Než se setmělo, byly na místě davy lidí. Mnozí vzali s sebou lucerny. Píď po pídi prohledávali celé místo, kde Langa ještě před několika hodinami viděli. Někteří se dokonce pokoušeli rýt podpatky do ztvrdlé ornice.
Doufali totiž, že se jim podaří najít jámu, kam David mohl nešťastnou náhodou spadnout. Nic podobného samozřejmě neobjevili. David Lang prostě najednou nebyl. Zmizel před zraky manželky, svých dvou dětí a dvou mužů sedících v bryčce. V sekundě jednoduše přestal existovat - na jejím počátku kráčel po sluncem zalitém poli, na jejím konci byl pryč. V následujících týdnech musely místní orgány dokonce učinit opatření, jež by bezohledným lovcům senzací zabránila v přístupu k farmě. Paní Langová se z šokujícího zážitku stále ještě plně nezotavila a zůstávala upoutána na lůžko.
Dodnes nevyřešené zmizení
Všechno služebnictvo až na starou rodinnou kuchařku Sukie odjelo. Zásluhou soudce Pecka se nakonec přece jen podařilo obnovit pořádek a klid. Dodatečné výslechy svědků potvrdily, že všichni přítomní ve stejnou dobu a na stejném místě viděli totéž. Navíc vyšlo najevo, že pole, odkud pan Lang zmizel, je souvisle pokryté tlustou vrstvou ornice. Žádné prohlubně ani jámy či větší výmoly se v tom prostoru nikdy nenacházely. Pan Lang neměl nikdy pohřeb, dokonce ani zádušní mše se nekonala. Jeho manželka žila po incidentu ještě dlouhá léta a nikdy se úplně nevzdala naděje, že se David jednoho dne odněkud vrátí. Nakonec ale přece jen dala soudci Peckovi písemný souhlas k pronájmu farmy, ovšem s výjimkou pole před domem. Vymohla si, že dokud bude naživu, musí ten kousek půdy zůstat nedotčen.
Postupem času se vzrušení, které kdysi zmizení Davida Langa logicky doprovázelo, vytrácelo. Přišla zima, pak jaro. Paní Langová prodala koně. Na jejích pastvinách teď pásal své koně soudce Peck. Jednoho teplého dubnového večera roku 1881, asi sedm měsíců poté, co David Lang zmizel, došlo ale k příhodě, jež si svou tajemností s Langovým dávným zmizením nikterak nezadá. Děti si tehdy totiž všimly, že na místě, kde otce naposledy viděly, se objevil čtyři až pět metrů široký kruh sešlapané zažloutlé trávy. Když jednou večer okolo kruhu postávaly, zavolala jedenáctiletá Sarah na tatínka. K jejímu úžasu se v odpověď ozval otcův slaboučký hlas. Volal o pomoc… Za chvíli ještě jednou… Pak se však hlas začal pomalu ztrácet, až zmizel docela. Navždycky.
Autor - Zahadnik