V naší letité historii se občas stane něco, co nikdo nedokáže vysvětlit. Bez ohledu na místo a bez prokazatelné příčiny se tu a tam někdo dočista propadne do země a nikdo ho už nikdy nenalezne. Bezdůvodné mizení osob je velice zvláštním fenoménem, o kterém se příliš nemluví, ale naše lidstvo doprovází od nepaměti. Známe několik takových případů, které se staly celkem nedávno, a doposud se nepodařily objasnit.
Poručík W.T.Day – kam se poděl
Píše se rok 1924 a poručík W.T.Day odstartoval se svým letounem a kolegou D. A. Stewardem k rutinnímu pátracímu letu nad předem určenou oblast v Iráku. Jakmile se jejich stroj ve stanovené době nevrátil a nereagovali na komunikačním kanále, byla za nimi vyslána pátrací letka, která v místě určení nalezla jejich stroj, ovšem bez posádky. Oba piloti se vytratili neznámo kam. Uprostřed pouště se bez známky poničení nacházel letoun s plnou nádrží a dokonce za plné letové schopnosti. Po podrobném prozkoumání okolí nic nenasvědčovalo žádnému zápasu, ani jinému násilí, kterému mohli piloti podlehnout. Armáda se neměla čeho chytit. Jediné co nalezla, byly stopy v písku dvou mužů. Ovšem ty bez jakéhokoliv náznaku naráz skončily, jako by oba piloty někdo v jednom momentě zdvihl vzhůru. Žádné známky vláčení, ani odrazu při výskoku do vozu. Do dnešních časů se vojáky nepodařilo objevit ani vypátrat sebemenší informaci o jejich osudu.
Muž se nikdy nevrátil
Podívejme se na jeden z dalších případů, ve kterém sehrává hlavní roli jeden muž. Jako mnohokrát před tím se odhodlal posekat svůj trávník volající už notnou chvíli po sestřihu. Samozřejmě, že na tom není nic zvláštního. Mnoho lidí dělá takové věci, ale valná většina z nich uklidí svou sekačku a vrátí se domů k rodině. Stroj náhle zmlkl. Manželka nastalému tichu nevěnuje pozornost a myslí si, že její manžel dělá něco jiného. Hrobové ticho bez sebemenší známky jakékoliv aktivity pokračuje a žena nabývá podezření, že se mohlo s mužem něco stát. Domů se vrátit nemohl, jelikož to by musel projít kolem ní a to je zároveň také jediný východ ze zahrady. Žena se bez dlouhého otálení vydává muže nalézt. Volá jeho jméno, obchází domek, posléze i celý dům. Jakmile se do několika hodin neobjeví, volá na policii a zachvacuje ji panická hrůza. Strážníci následujícího dne zahájili pátrání a pročesávali nejbližší okolí. Na zahradě nezaznamenali žádné patrné stopy, které by nasvědčovaly zápasu. V místních restauracích a hospodách ho neviděli. Následně je celá situace řízena pod taktovkou oficiálního pohřešování, ale ani to nepomáhá. Pátrací akce je po několika týdnech odvolána a muž je prohlášen za nezvěstného bez šance na nalezení. Muž se už nikdy neukázal a byl zaevidován jako mrtvý.
Po Dorothy se slehla zem
Za obdobných podmínek zmizela 25letá Dorothy Harriet Camille Arnoldová, neteř soudce. V letech 1910 vyšla ze svého domu v elegantní části Manhattanu East Side. Chtěla si koupit nějaké hezké šaty na blížící se oslavu své setry. Nákupy ji zabraly téměř tři hodiny, tento údaj se dal odhadnout díky shledání se svou přítelkyní, na kterou natrefila při zpáteční cestě domů. Tento rozhovor byl tím posledním vodítkem před jejím zmizením, od té doby o ní nikdo neslyšel. O tomto případu se toho hodně napsalo. Šlo o velkou senzaci, která nenechala mnohé detektivy chladnými a ze všech sil se snažili do události vnést trochu světla. Posléze na povrch vyvstalo několik hypotéz. Mluvilo se o sebevraždě, i o úmrtí při ilegálním potratu, ale žádné z těchto tvrzení se neopíralo o fakta, nýbrž o domněnky.
Případ Donalda Denta
V roce 1975 se chovatel koní Donald Dent z anglického Exningu omluvil, že je nachlazen, a proto zůstane doma. Toho dne nepřišel do práce a snažil se ze svého stavu vyležet. Manželka se vrátila navečer domů a našla svého manžela v obývacím pokoji před televizorem. Rychle připravila něco teplého k jídlu a šla zkontrolovat do horního patra syna, kterému také nebylo dobře. Po několika minutách sešla dolu. Vypověděla, že její manžel stále seděl u televize, dokonce zaslechla, jak si tam něco mumlal. Zaběhla do kuchyně a nalila si pití a dala svému muži dobrou noc, jelikož byla unavená. Donald přislíbil, že za několik málo chvil program skončí a přijde za ní. Paní Donaldová se v noci probudila, zjistila, že muž u ní není, určitě usnul u televize, pomyslela si a šla se za ním podívat. Jaké bylo její zděšení, když v obývacím pokoji Donalda nenalezla. Televize stále hrála a domovní dveře byly bez známky násilného vniknutí otevřeny dokořán. Paní Donaldová projezdila celé město a k ránu vše oznámila na policii. Pátrání začalo okamžitě. Zapojeni byli i policejní psi, vše skončilo bezúspěšně. Donald si sebou nevzal žádnou hotovost, peněženka ležela na stolku i se všemi doklady, auto bylo taktéž zaparkováno v garáži. Zmizel bez jakéhokoliv motivu. Rodina ztratila manžela a tátu z minuty na minutu.
Ďáblova brána
V roce 1956 došlo k hromadnému zmizení několika mladistvých v oblasti Ďáblovi brány v národním parku Jižní Kalifornie. Tato lokalita si ihned vynesla přízvisko Les ztracených dětí a lidé z okolí se navzájem častují mnohými příběhy, že jejich duše doposud bloudí po lese. Vše začalo 5. Srpna 1956, kdy se za záhadných okolností ztratili dva lidé. Donald Lee Baker a Brenda Howellová. O sedm měsíců došlo k dalším zmizení a místo vzbudilo obrovský zájem. Toho dne teprve osmiletý kluk odběhl z úzké cesty od své rodiny jen na několik metrů do houštin. Byl tam společně se svým starším bratrem, otcem a strýcem. Tento moment byl tím posledním, co si rodina pamatuje, malého klučinu se už nikdy nepodařilo nalézt. Více jak 500 dobrovolníků pročesalo celý park, avšak nenalezli jedinou stopu. Během několika dalších dní byl pročesán každičký metr, hledalo se cokoliv, utržený kousek oděvu, krev, ale nic se nenašlo. Nešťastný hoch se navždy vytratil z povrchu zemského. Tato záhada nebyla doposud vyřešena.
Zmizení osob se nesmí brát na lehkou váhu, kriminální živlové jsou všude kolem nás. Své děti mějte raději pod neustálým dohledem, ti se většinou stávají obětmi nekalých úmyslů. Zdravý rozum nás může vybízet k myšlence, že v civilizované společnosti se člověk zkrátka ztratit nemůže, ale přece jsme svědky pravého opaku. (Informace čerpány z magazinu 2000)
Autor - Patrik Chlumecký