Když se řekne tajná společnost, určitě si každý hned vybaví svobodné zednáře. Kdo ale může říct, že některého viděl ve skutečnosti? Přitom se to klidně mohlo stát i u nás. Jenže členové tohoto bratrstva své zednářství nijak navenek neprojevují a dají se poznat zase jen svým spolubratrům. A jen s nimi také sdílejí svá tajemství. Přesto již mnohé proniklo na veřejnost. Pojďme se na to podívat blíž! Nejprve musíme trochu zabrousit do historie této bezpochyby dnes nejpočetnější tajné společnosti. Její počátky se skrývají v legendě. Vypráví se v ní o starověkém staviteli a architektovi Chíramovi Abiffovi.
Stavitelé chrámu
Jeho král, Chíram z Tyru, ho poslal králi Šalamounovi, aby pro něj v Jeruzalémě postavil chrám. Chíram se práce ujal a rozdělil ty, kteří chrám stavěli, na mistry, tovaryše a učedníky. Každá skupina pracovníků dostala a střežila svoje tajná hesla. Jednou se však tři tovaryši rozhodli, že získají mistrovské heslo. Chíram jim ho neprozradil, a tak ho zabili a jeho tělo pohřbili. Když se na tento strašný zločin přišlo, bylo stavitelovo tělo zase vykopáno a jednomu starému mistrovi se podařilo mrtvého Chírama vzkřísit.
Základní tajemství zednářství tedy podle této legendy spočívá ve schopnosti navrátit mrtvému opět život.
Sdílení tohoto mystéria, třeba jen v symbolické podobě, by tak mohlo být tím základním pojítkem mezi jednotlivými zednáři. Nezednářům zůstává toto tajemství samozřejmě odepřeno. Navázání dalších vztahů mezi zednáři, přátelských, ekonomických, politických i dalších, se stalo jen logickým následkem jejich spolupráce v bratrstvu.
Ať už to bylo s vraždou a vzkříšením dávného stavitele Chírama jakkoliv, za nejstarší prokazatelnou zmínku o zednářství považujeme poznámku v deníku anglického fyzika, astrologa, alchymisty, botanika a dějepisce Eliase Ashmolea o tom, že byl 16. 10. 1646 přijat do zednářské lóže.
Rovnost, volnost, bratrství!
Samotný vznik moderního zednářství datujeme do roku 1717, kdy se několik zednářských skupin, tzv. lóží, spojilo v Londýně do anglické velkolóže. Zednářským ideálem se stalo heslo „Rovnost, volnost, bratrství!“.
Za svůj cíl zednáři považují budování věčného duchovního chrámu, humanitu a toleranci. Zednář má pochopit samu podstatu těchto dvou pojmů cestou vlastního sebezdokonalování. Vnitřní podstatu své osobnosti přitom vnímá jako hrubý kámen, který se musí opracovat do ušlechtilého tvaru. Potom teprve může být zabudován do oné pomyslné duchovní stavby.
Svoji snahu o zlepšení světa a jeho řádu zednáři projevili také navenek. To oni založili roku 1776 Spojené státy americké a dali mu do vínku ideály demokracie. Mezi zednáři bychom našli i mnoho umělců. Říká se to například o skladateli W. Mozartovi anebo básníkovi J. Goetheho.
Současní zednáři se stejně jako jejich předchůdci scházejí ke své práci v lóžích a dá se říct, že se stále více otevírají nezednářskému světu. To se projevuje zejména v množství knih, které o tomto tématu vycházejí. Často jsou dokonce jejich autory sami zednáři. Částečně se uvolnilo i pravidlo absolutní mlčenlivosti. Zednář se dnes může přiznat k svému zednářství i mimo okruh svých bratrů. Nesmí však prozradit ostatní zednáře.
Jak se stát zednářem
Chtěli byste se také stát zednáři? To je samozřejmě možné. Je však nutné splnit některé podmínky. Kromě dosažení dospělosti se uchazeč o členství v této společnosti musí ztotožnit s jejími ideály a být někým ze zednářů k členství doporučen. Diskutabilní přitom zůstává otázka, zda mezi zednáře mohou vstoupit i ženy. I když se obecně zednářství považuje za čistě mužskou záležitost, některé lóže tuto možnost připouštějí.
A ještě jedna maličkost. Budoucí zednář musí úspěšně absolvovat přijímací rituál. V čem přesně spočívá? Tak to už je opravdu zednářské tajemství.
Jitka Lenková - https://www.zahadno.mysteria.cz/