Zmizelý norfolský pluk

Zmizelý norfolský pluk

 

První světová válka zuřila naplno, když Velká Británie pokusila dobýt poloostrov Gallipoli. Podlouhlý kus země vybíhá do Egejského moře a tvoří tak severozápadní břeh průlivu Dardanely. Uprostřed poloostrova se vypínají nevysoké pahorky, kde byli zakopání Turci. Úkolem Britů bylo dobýt celý poloostrov a nakonec i Istanbul a postupně vytvořit koridor, kterým by milionová ruská armáda mohla projít na středoevropské bojiště. Gallipolská operace trvala od února roku 1915 do ledna 1916 a jen na britské straně v ní padlo na 46.000 mužů. Kromě toho jich také 267 zmizelo.

 

Nikdo je už neviděl

Tento zvláštní incident popsal vrchní velitel celé operace sir Ian Hamilton v hlášení britskému ministrovi války lordu Kitchenerovi takto: "Během bitvy se, při vší úctě k 163. brigádě, stala záhadná věc. Plukovník sir H. Beauchamp, odvážný sebevědomý velitel, snaživě postupoval kupředu proti ustupujícímu nepříteli, následován tou nejlepší částí praporu. Boj nabýval na intenzitě a terén byl stále více lesnatý a zvlněný. tehdy už bylo mnoho mužů zraněných a vyčerpaných žízní a během noci se vrátili do tábora. Plukovník však spolu s šestnácti důstojníky a 250 muži stále postupoval kupředu a nepřítele hnal před sebou. Mezi těmito chrabrými muži byla také část setniny odvedené z královského panství Sandringham. O nikom z nich už nikdo nikdy neslyšel, ani je už nespatřil. Pronikli do lesa a tam zmizeli z dohledu i z doslechu. Nikdo z nich se už nevrátil."

 

Zmizelý norfolský pluk

Tak to viděl ze svého stanoviště vrchní velitel. Příslušníci jedné novozélandské setniny pozorovali onoho osudného 12. srpna 1916 z jiného místa něco naprosto neuvěřitelného. Před onen chrabrý oddíl, který vešel do dějin jako "zmizelý norfolkský pluk", se snesl hustý neproniknutelný mrak. Svým tvarem připomínal bochník chleba. a byl to jediný mrak široko daleko, protože nad Gallipoli bylo, jako obvykle, zcela jasno. Oddíl vojáku do mračna prostě vstoupil a když dovnitř vešel poslední muž, mrak se vznesl a odletěl směrem proti větru. Ještě po padesáti letech byli tři očití svědci ochotni toto své prohlášení místopřísežně potvrdit. Natolik se jim ona podivná příhoda z dávno zapomenuté bitvy zapsala do paměti.

 

Dodnes nevysvětlené

Dějiny kráčely dál, Britové spolu se spojenci nakonec v I. světové válce zvítězili a nezapomnělo se ani na nešťastný prapor norfolkského pluku. Britská strana hned v roce 1918 žádala poražené Turecko o vysvětlení celého incidentu případně o vydání svých vojáků, pokud snad byli zajati. Turecká strana prohlásila, že o ztraceném praporu nic neví a v zajetí ho také nemá. Mezitím jeden z vojáků britských okupačních sil našel na někdejším bojišti odznak Královského norfolkského pluku a zjistil, že jeden místní turecký rolník odstranil ze svého pozemku velké množství padlých britských vojáků a jejich těla naházel do nedaleké strže. To také další pátraní potvrdilo. Celkem byly nalezeny pozůstatky 180 mužů, z tohoto jich 122 patřilo k norfolkskému pluku. Bylo tedy potvrzeno, že část pohřešovaných vojáku dokázala proniknout asi 750 metrů za někdejší turecké pozice, kde byli patrně zmasakrováni. Této teorii nasvědčuje i skutečnost, že příslušníci norfolkského pluku byli většinou záložníci s minimálními bojovými zkušenostmi, navíc se ještě nestačili aklimatizovat na gallipolské horské klima a velmi trpěli i dyzentérií. Proti nad očekávaní dobře vyzbrojeným Turkům neměli šanci. I přes toto úspěšné pátrání však přece jen 145 vojáků stále chybí. Že by záhadný mrak nakonec odnesl pouze část mužů, kteří do něj vešli, a zbytek propustil v týlu nepřítele?

 


I za starého Říma

Jeden z praporů norfolkského pluku není jediným vojenským oddílem, který se ztratil za záhadných okolností. Z tváře světa i historie zmizela římská IX. legie zvaná Hispana ( cca 5.5OOmužů). Zatímco kolem roku 68 n.l. byla ještě umístěna v dnešním britském Lincolnu a spolu s dalšími dvaceti sedmi legiemi tak tvořila ostrahu hranic říše římské, v roce 122n.l. už po není ani stopy. Je pravděpodobné, že z Lincolnu byla převelena do Yorku, kde nedokázala čelit dotírajícím barbarským Brigantinům. Zmasakrovanou a rozprášenou legii už Římané nikdy neobnovili.

 

I u nás každoročně zmizí několik desítek a snad i stovek lidí. Nějakou dobu jsou vedeni jako pohřešovaní a nakonec jsou prohlášeni za mrtvé. Kriminalisté taková nevysvětlená zmizení přičítají bující mezinárodní zločinnosti i nešťastným náhodám. Pro případné únosce z jiné dimenze to představuje naprosto dokonalé alibi a pokud nebudou unášet lidi rovnou po tisícovkách, mohou pokračovat do nekonečna.

Autor - http://www.zahadno.mysteria.cz/

Diskusní téma: Zmizelý norfolský pluk

Datum: 14.01.2012

Vložil: Rémi Simeón

Titulek: Takže se jednalo

o blízké setkání čtvrtého druhu , tedy abdukci , únos mimozemskými bytostmi EBE .

Těchto abdukcí je doloženo i více , dokonce i s návratem uneseného .

Přidat nový příspěvek