Odborníci z celého světa si nad tímto historickým dílem lámou hlavy už celých 100let. Jde o rukopis, který je psán pro nás neznámým jazykem a prozatím odolal všem pokusům o dešifrování. Konečně se do celé záležitosti vložil někdo, kdo brnkul na tu správnou strunu. To, že jde o českého alchymistu a blogera vystupujícího pod pseudonymem Zlatoděj J.T. můžeme považovat za třešinku na dortu. Praví, že se mu podařilo celý rukopis zdárně rozluštit. Jedná se prý o alchymický traktát Jana z Lazu. Můžeme toto tvrzení brát jako vážnou věc, nebo jde o pouhou internetovou kachnu?
Náhodné nalezení
Voynichův rukopis zatápí těm největším expertům na šifry už celé století. Málo která věc je tak nedobytnou záležitostí tvrdí mnozí z nich. Dílo bylo nalezeno díky výprodeji, která se konala v papežské knihovně v italském městě Frascati u Říma roku 1912. Šlo tedy o velkou náhodu, když se bohatý spis Voynichova manuskriptu dostal do rukou polsko-amerického antikváře W. M. Voyniche. Dochovalo se 240 stran s 35 000 slovy, jež jsou zapsány v neznámem písmu. Publikaci doprovází nahodilé ilustrace zvláštních rostlin a nahých žen ve velice neobvyklých polohách. Voynichův skript byl podle analýzy sepsán roku 1404 až 1538. Veškeré snahy o rozluštění byly doposud marné. Nepomohli ani odborníci z armádních složek nebo nejmodernější výpočetní technika, podařilo se Zlatoději J.T. rukopis opravdu pokořit?
Během deseti minut to rozluštil
Zlatoděj J. T. vypověděl, že se o Voynichově rukopisu dozvěděl z časopisu 21. Století a ihned se dal do překladu, jelikož nemá rád záhady. Jeho pomocníkem se stal nově zakoupený počítač, kde si vyhledal všechny dostupné informace o dosavadních pokusech o zdolání záhadného písma. Nakonec celý rukopis nalezl na webu americké univerzity v Yale, kde se nacházel v digitalizované podobě. Toho dne se dal do výzkumu na vlastní pěst. Pokud by vás jeho bádání a výsledky zajímali dopodrobna, navštivte jeho stránky zlatoděj.blog.cz. Podle tvrzení ihned rozpoznal latinku v alchymicky typickém zápisu a záhada byla rozluštěna. Ostatní se snaží sto let, aby alespoň částečné pochopili nepatrné úryvky rukopisu a Zlatoděj tvrdí, že jen první stránka mu zabrala cca 10 minut. Je možné, že by Zlatoděj mluvil pravdu a o záhadný manuskript vůbec nejde? Šlo jen o souhru náhod, která k rozluštění přizvala nesprávné lidi?
Kabalistická gematrie
Manuskript je prý zapsán staročeským jazykem, jenž využil kabalisticky numerologického systému gematrie kódování. Zlatoděj poukazuje, že experti, kteří nahlíželi do rukopisu, neznají český jazyk a je zcela nemožné, aby znali ten staročeský s použitím gematrie. Právě z těchto důvodů bádání nikam nevedlo. Nadále poukazuje na fakt, že v 15. století měla gematrie a numerologie s kabalou hlavní slovo. Šifrování alchymistických textů bylo na denním pořádku. Ochrana před běžným čtenářem či nepovolnou osobou mělo svůj význam. Zlatoděj nadále uvádí, že šifra je velice jednoduchá a nepatří k těm náročnějším, tedy pokud se člověk nenechá zmást. Pracovat se musí se všemi symboly rostlin i částí lidského těla, kde jsou důmyslně ukryté veškeré alchymické prvky. Nápověda k rozluštění se prý nachází na straně 2r. Jde o úsek, kde pisatel prozrazuje, že k zašifrování použil kabalistickou gematrii. Jakmile Zlatoděj objevil tuto nápovědu, byl okamžitě schopen rozluštit celý Voynichův rukopis bez sebemenšího zaváhání
Co se v něm skrývá
Rukopis v sobě ukrývá alchymický text plný nejrůznějších operací. Právě nahé ženy podle všeho znázorňují chemické prvky a procesy. V doprovodných kresbách a symbolech se dá vyčíst určité postupy. Ležící muž, který má vedle sebe tři předměty znázorňuje tyglík, bláto a zlato. Zlatoděj si je tak jistý, až je to v mnohém velmi zarážející. Podle jeho teorie je autorem rukopisu Jan z Lazu, což je ne tolik známý český alchymista. Za svého života měl sepsat dílo alchymického traktátu Mistra Antonína z Florencie cesta spravedlivá z roku 1457. Další dílo se má jmenovat Zlato, Bláto, ale nebylo nikdy objeveno a do dnešních časů se o něm mluví, jako o ztraceném. Zlatoděj si je téměř jistý, že právě Voynichův rukopis je odpovědí na to, jestli je dílo opravdu nadále zatraceno. Jan z Lazu se dostal do velice vážného sporu s tehdejší královnou Barborou Cellskou a dílo Zlato, Bláto mělo spíše posloužit jako utajená forma svědectví o tamních podvodných technikách, které se za její vlády odehrávali. Proto Jan z Lazu své dílo tak pečlivě zašifroval.
Autor - Patrik Chlumecký