řestěhovali jsme se s mamkou a jejím přítelem do nového bytu. Byl fakt skvělej – prostornej a v takovým tom gotickým stylu – vysoký zdi a klenutý oblouky. Docela se mi to líbilo, i když jsem nebyl nadšenej z toho, že se stěhujem z hlavního města někam do vesnice, kde dávaj slepice dobrou noc. Byla ale dost zničená z rozvodových tahanic s tátou, kterej stejně nejevil zájem o mě ani o mou mladší ségru, takže jsme celkem uvítali změnu prostředí. Pokoje byly velký a co bylo ještě super – měl jsem konečně vlastní pokoj, už jsem se nedělil se ségrou! Hned jsem si ho udělal k obrazu svýmu a to doslova – celej šedomodrej a všude jsem si vystavil všechny ty serepetičky co jsem sbíral už o dětství – starý mince, obrazy, časopisy, známky … Prostě všechno, co mělo nějakou historii. Prošli jsme celej dům, seznámili se sousedama, kteří nás nasměrovali do sklepa, když jsme si postěžovali na malý úložný prostor v bytě.
Sklep byl taky starej, páchl zatuchlinou a byla tam zima jako někde v hrobce. Navíc tam byla jediná společná místnost, kde bylo naházený asi všechno, co kdy lidi z baráku potřebovali schovat. Šmejdili jsme tam minimálně dvě hoďky, mamka se mohla zbláznit z těch pavučin a donesla si z bytu dokonce i prachovku a já se moh zbláznit z těch starých krámů. Nejvíc mě zaujal starý obraz, byl na takovým tom starodávným plátně a byla na něm nakreslena strašně zvláštní žena. Myslím si, že pro dnešní dobu by byla škaredá, ale bylo v ní něco zajímavého a nemoh jem z ní spustit oči. Byl jsem tak hotovej, že jsem mamku přemluvil, abych si ho mohl vzít. Nejdřív se tvářila značně nerozhodně, ale povolila mi ho. Měla pro můj koníček víceméně pochopení.
Hned co jsem si obraz trošku upravil, pověsil jsem ho na stěnu. Pokaždé, když jsem ale odešel z pokoje a vrátil se byl celý nakřivo. Říkal jsem si, že to bude asi statikou celého patra ale nebavilo mě ho pořád opravovat. Jednou jsem dokonce vynadal ségře, proč mi furt hýbá s obrazem, ale poslala mě do háje s tím, že v mým pokoji nikdy nebyla. A co bylo nejzvláštnější bylo to, že žádnej jinej obraz na stěně to nedělal. V celým bytě. Vyzkoušeli jsme všechno, dokonce jsme ho přidělali i zvenčí, ale tak jako tak, vždycky byl nakřivo.
Autor - Pavel Šmejkal